Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha druhá: Tajemství moře a srdce lidského - VI. Mezi pohovkou a kachlovými kamny
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 184 —
na počátku známosti vaší nemiloval tak vroucně,
není to ještě žádnou překážkou pro budoucnost. Bude
tě milovati vždy více a více — buď je!
n opatm a a
nebuď sama příliš m arnotratná."
,,Ó nikoli, tak daleko jsem ve své zkušenosti již
dospěla. Ujišťuji tě, chopí mne mnohdy za ruku a
dívá se na mne, já však se ďívám na svoje šití a
nepozoruji ničeho, jak se to rozumí samo sebou.“
„Dobrá znamení. Za tvé nepřítomnosti možno
pozorovali vždy, vysloví-li jméno tvoje, krásný pa-
prslek ve zraku jeho.“
„Ach, jest to pravda ?“
„Tak pravda, že tě o tom ujišťuji při své vlastní
lásce!“
„Díky — a pověz, neopovrhuješ mnou nyní po
té zpovědi ?“
„Naopak ... leč ticho ... někdo jde po schodech ..
Tu ho máš, a to v této chvíli!“
Jakže — ještě potmě, dám y?“ pravil Ake, vstou-
piv a rukou se lehce dotknuv tváře své choti.
„Docela jsme zapomněly na to ve svém hovoru,"
pravila Maja, povstavši a rozsvěcujíc lampu.
„Jsi všecka rozpálena, Emilie .... plakala jsi...
co to znamená ?“
„Zcela ’nic. Maja vyprávěla o svých zkušenostech
a tak jsem v řeči přišla na svoje dívčí léta.“
,,Kdy jsi byla všemi tančícími kavalíry obleto-
váha a zbožňována? Hleďte, slečno Májo, byly to
skvělé časy. Můžete mně to věřiti, že moje milá že-
nuška byla hledanou kráskou, a musíme jí odpustili.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
