Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha druhá: Tajemství moře a srdce lidského - IX. Co dělal poručík doma
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 209 -
mně pomoci jen bůh, a to také jistě učiní, bude-li
chtíti."
„Bravo, hochu! Máš duši stejně nepoddajnou,
jako údy mrštné — také ty máš krev Wikingů
v sobě, ač ne tak divokou. Měj se dobře na po-
zoru! Medvědi morkojští nebudou se rozpakovali,
balíky svoje zbarviti krví, jen aby si je uhájili!"
„Krev jest ošklivá věc — doufám, že to nedojde
tak daleko, ale kdyby ..
Věta zůstala nedokončena, neboť v tom vešla
do pokoje malá víla a zvala pány do jídelny na
telecí hrudí a smažené sledě.
„Slavnostní hostina!" zvolal Gudmar obyčejným
svým veselým hlasem, neboť rozmluvou s otcem se
mu značně ulehčilo.
Po večeři pospíšil mladý celní poručík do svého
pokoje nahoru a záhy se vrátil dolů od hlavy až
k patě jsa oděn tuleninou. Pušku si přehodil přes
rameno a vlajku korunní uschoval pod kabátem, aby
jí mohl užiti v případě potřeby.
Tborborg rozplývala se v slzách.
„Aj, aj, tak statečná jest sestřička celního po-
ručík a?... S bohem ... nedoprovázej mne ven, ne
pro staré přísloví, ale proto, že by nás mohl někdo
viděli!“ ■
: l
Srdečně ji políbil a stisknuv otci ruku a po-
zdraviv se s Vivikou, odkvapil dolů do svého člunu
a odrazil od břehu. ’
,,Nyní,“ pravil sám sobě, „nejlépe ukážu, co
dovedu... Dosti dlouho již smáli se mně ti chlapi
do’ vousů, či spíše se, domnívali, že se mohou
smáti, zatím co já, stejně lstivý jako oni, potu-
loval jsem se po břehu, takže snad bude nyní na
čase, abych se také já trochu smál!"
Obchodní dům v mořských skaliskách. 14
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
