Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha druhá: Tajemství moře a srdce lidského - XII. Holtova úzkost a lítost
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 240 —
Myslil hlavně na boj se svým vlastním vzpur-
ným citem, následkem jehož při vyjednávání tomto
vystál stejně mnoho úzkosti a bolesti, jak v noci
při nezdařeném pokusu podloudnickém.
„Přenech to všecko m ně,“ pravil Moss, „a mysli
ostatně na to, jak bude celnímu poručíkovi, až v oka-
mžiku nejvyššího jásotu svého učiní objev, že vlastně
ty v pravém slova smyslu triumfuješ nad ním.“
Při slovech těchto se Holt zachvěl, jako kůň
vzpínající se při zapráskání biče. City byly opět
hozeny přes palubu a pomsta, sladká pomsta zářila
z jeho očí a pracovala v jeho hrudi.
„Tu přichází někdo," pravil Holt chvatně. „Toí
Hjehn. Odejdu jinudy. Řekněte mu, strýče, že mne
nutí obchody zůstati doma.“
Holt odkvapil. Bylo by mu bývalo nanejvýš pro-
fivné, kdyby nyní byl měl dívali se do poctivé a
upřímné tváře Hjelmovy.
K deváté hodině byl člun připraven k odplutí.
Mája, jež plna neklidu očekávala tento okamžik,
vyprovodila již otce dolíí na přístaviště, Emilie s mu-
žem přicházela za nimi doufajíc, že uslyší ještě od
něho několik srdečných slov, když se ozval rachot
přijíždějícího vozu.
Byl to obyčejný vůz obilní — přijížděli sedláci,
aby vyměnili si žito za jiné potřeby životní.
;>Nezdržíš se?“ tázala se Emilie těšíc se na-
dějí, že bude míti muže ještě chvilku u sebe.
„Nikoli, zlatouši. Holt jest tam. Bůh tě opar
truj ... Nenastydni... Na štěstí máš tu znamenitou
slečnu Majů a můžeš se s ní bavili.“
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
