Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha druhá: Tajemství moře a srdce lidského - XVII. Sny jsou sny
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 287 —
„A!no, a sice (ale, že ani bez. hrůzy nemohu
na to mysli ti.“
„Nn’že ?“
„Jest to sotva sen, nýbrž spíše tajemná cesta,
kterou vykolnala duše moje;, zatím co tělo moje
zůstalo nečinno.“
„Rychle tedy vypravuj, jsme nanejvýš zvě-
davy,“ napomínala ji .Emilie.
„Nuže tedy, zdálo; se mně, že byla noc, a
spala jsem docela klidně a pokojně, když se mne
kdosi jemně dotkl. Rozevřela jsem oči a spatřila
jsem cizí mladou paní, jež odpočívá na našem
hřbitově, jak sedí vedle mne. Zdálo se mně to
sice již dříve několikrát, ale ještě nikdy nepůsobila
na mne takovým dojmem, jako dnes v noci, a ještě
nikdy jsem ji neviděla tak. Byla tak nevýslovně
krásná a usmívala se tak líbezně, tak mile, ano’
tak’ božsky, jaki se nikdo na zemi usmívati nedovede."
„Nelekla jsi se?“ ptala se Emilie.
„Ach nikoli, zvykla jsem jí tak, že nikdy ne-
může ve mně vyvolati pocit bázně."
„Nu, a dále?“
„Hlasem, jehož měkký zvuk a laskající něžnost
upoutaly srdce moje, pravila mině: „Vstaň a ’ná-
sleduj m ne!“ Vstala jseim, následovala ji a letěly
jsme — sama nevím jak — vzduchem a mořem
na vzdálený břeh mořský do velikého města, kde
jsme stanuly před malým domkem, obklopeným ve-
likými, temnými stromy. „Vejdi," pravila, „uvidíš
tam ..." \
Tu zalily se tváře vypravovatelčiny temným
mrakem. Rty její se chvěly, a jak se zdálo, byla
v takových rozpacích, jako by vyprávěla nějakou
událost ze skutečnosti.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
