Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha třetí: Finský kapitán - IX. Schůzka na hradě Hornborgu
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 101 —
se na lásku naši s větším zalíbením než ten otec po-
zemský — jaké štějstí, že svítí slunce, jež ji zahřívá
a dává jí zapomenouiti, že mupí o<l i c p l é h o krbu otcov-
ského domu utíkati se k tomuto pustému kamennému
krbu přírody! Ale kde bydlí bůh a slunce, tam jest
vždy dosti tepla pro milující srdce!" !
■ Jal íse nyní opět sestupovati po svahu. A kdo zje-
vil ise nyní dole v údolí? — iMaja,, jasně záříc, jako
denní jas sám a oživená zdravím a láskou.
„0, buď požehnána, že přicházíš, moje milovaná,
nádherná děvo! Srdce, jež bije ve zmužilé, htndi tvojí,’
nezná dětinských pout: ty se nebojíš s Gudmarem
svým setkali se všude, nechť jest to kdekoliv!“
„Báti se, miláčku? — Čeho pak bych se měla
báti ? Což nejsme pod touže střechou ochrannou,
nechf setkáváme se pod záštitou zdí, jež zbudovaly
ruce lidské, či v těchto pevných valech skalních, jež
byly stvořeny dávno dříve, nežli k nim lidé připojili
svoje dílo, jež se nyní jeví jen jako rozvaliny? Tu
vidíme onoho všemocného ducha, jehož síla jeho práci
mocně udržuje, kdežto práce duchů malých rozpadly
se v prach a větrem byly odváty přes zeď, která od
mnohých tisíciletí koupá patu svou v těchto pěnivých
vlnách. 0, Gudmare můj, jest to cosi slastného, vzý-
vat! tohoto ’mocného ducha, jemuž není nic tak malé,
aby to za hodna pohledu žehnajícího oka svého ne-
uznal."
„Ano,“ odvětil’Gudmar, „ale zvláště ve tvé blíz-
kosti cítím živěji, co {znamená, býti jiskrou, toho,
který pak, až ji bude žádati zpět, nechá svítiti jiskru
tu jako jasný plamen. Ale odloučen jsa od tebe, ve
stálém příboji všedních starostí a příhod, cítím vše
kolem sebe často tak zachmuřeno, že ,ubohá duše,
ve vyšším slova smyslu, nemůže se propracovat!
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
