Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha třetí: Finský kapitán - XIV. S čím se Emilie zpovídala matce
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 170 —
Emilie se česala ia m lčela; zlobila se hrozně.
Ale c h t ě l a ise opanovat! — totiž pokud m o h l a .
„Nu, došli jsme již tak daJeko, že svému muži
ani neodpovíš? Jednání to nezdá se mně správným.“
„Ake — musíš děkovali llolm, že se dovedla,
žena tvoje tak přemoci, aby neodpověděla. Ale pro-
tože se zdáš býlí odhodlán, nechápati mlčení, do-
vol, abych ti řekla jednou pro vždy, že’ jsem tak
dlouho s nadlidskou trpělivostí snášela hrubosti a
úskoky tvoje, že moje důstojnost. . . “
Ake dal se na chvatný ústup ke dveřím.
„Bud tak laskavá," přerušil ji, ,,a rozmyslí se
dříve chvilku. Důstojnosti tvé, které se tak často
dovoláváš, to pranic neuškodí."
Pohybem, jenž co do grácie a půvabu byl sku-
tečně obdivuhodný, přehodila Emilie pletenec přes
hlavu a postoupila se zardělými tvářemi a jiskřícíma
očima několik kroků do předu. V tom však jako by
se jí náhle dostalo výstrahy, že se vlny hněvu v nitru
jejím vzedmuly příliš vysoko, neboť se ještě rychleji
obrátila a usedla na pohovku, nechávajíc vlasy svoje
nedbale splývali přes rameno a obličej.
Cos takového jest náramně svůdné i pro nejlépe
obrněné srdce mužské.
„Nu, drahá Emilie, nerad bych, abys se proto
lak rozčilovala. Uznáš přece, že muž musí příleži-
tostně promluvili rozumné slovo, uzná-li to vhod-
ným."
Emilie se podívala na Akea.
Vzdor její se zlomil a přešel skoro ve stadium
slz. Bojovala však a uhájila si vítězství.
Při tomto napjetí sil vypadal Ake docela zdrceně.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
