Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha čtvrtá: Domovní prohlídka - XV. Pět výjevů
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 186 —
V ý j e v p á t ý . Ve s k l a d i š t i .
Vstoupiv do oné části domu, kde jsme dříve byli,
rozsvítil Jaune svítilnu »zlodějku« a usedl. Patrně
někoho očekával. Aby si ukrátil dlouhou chvíli a aby
zahnal ospalost, navštívil chvílemi buď bednu se su-
šenými švestkami nebo sud s mandlemi.
Konečně ozvalo se zvenčí klepání na dvéře.
Jan pospíšil si otevřít.
»Nu, podařilo se to? Žaloval Gustavi®
»Ovšem, žaloval.«
»Dobrá. — Hjelm jest tedy úplně přesvědčen o
tom, že se děje ve skladišti něco nesprávného?*
»Ano, vsadil bych na to krk, že jest v nitru svém
o tom přesvědčen; ale trvá stále na svém, že necho;
nic věděti ani slyšeti. Dovolil bych si teď otázku
k vám, pane.«
»Mluv!«
»K čemu to může býti dobré, když v takové věci
probouzíte nepokoj v panu Hjelmovi? Já bych sou-
dil podle svého rozumu, že bychom ho měli nechati
ve tmě tápati, když to nechce míti lepší.«
»Snížím se pro tentokrát k tomu, abych ti to vy-
světlil, ale při tom ti dám zároveň dobrou radu.
Chceš-li to ve světě někam přivésti, tedy mlč, po-
slouchej a pozoruj, ale jen málo se ptej!«
Janne vypadal náramně zkroušeně a zkormou-
ceně.
»Nu, nu, tentokráte ti to odpouštím; vzpoměň si
jenom, jak zuřil Hjelm, když běželo o můj veliký
obchod podloudnický s Morkojskými. Tenkráte vy-
skočil a prohlásil slovy, která mně stále ještě zní
v uších, že nesmí již žádné podloudné zboží přijíti
do domu.«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
