Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha pátá: Vyšetřování a jeho následky - XII. Kterak mohl kontrolor málem býti shozen s paluby
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 177 —
»Máš úplně pravdu — leč ach, jest to cosi tak
krutého, co ti chci svěřiti. Srdce moje vzpouzí se
tomu, abych pronesl slova t a ... Jistě tě nejen za-
rmoutím, ale i pohněvám.«
»Nesmíš cit můj zbytečně napínati na skřipec.
»Rozuměj tomu, můžeš-li — já skoro nerozumím
’sám sobě. Cítím to však v této chvíli tak jasně, jako
by to bylo napsáno ohnivými písmenami, jež mohu
čisti ve své vlastní duši, že bych nebyl nikdy šťa-
sten, kdybych m usil se podrobili vedení jinému než-
li svému vlastním u. Ano i t v o j e ruka mohla by
mne pak tížiti. A nyní jsem to řekl.«
M aja zbledla nyní tak, že kapesník, jímž si pře-
jela čelo, nebyl o mnoho bělejší nežli tvář její.
Ale ačkoli Gudmar viděl její zblednutí, tento
důkaz prudkého rozechvění jejího, zůstal přece ne-
pohnut.
Vypadal, jako by ho byla jeho vlastní slova
zničila, ale jako by jich přece nemohl vzíti zpět,
M aja snad v to doufala, neboť očekávala s pa-
trným napětím , co Gudmar ještě řekne. Ale když
tak m arně čekala několik minut, mohl Gudmar na
obličeji jejím pozorovali sotva patrný přechod od
leknutí a úžasu k bolesti a přesvědčili se, jak se
v něm konečně uhostila chladná, nepřemožitelná od-
hodlanost.
Dlouhá chvíle tato poskytla Maje příležitost,
aby zkoumala jeho výraz právě tak, jako on zkou-
mal obličej její. Zdálo se, jakoby oba nemohli téměř
ani dýchati a kdo by je byl tak viděl nebyl by si
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
