Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha pátá: Vyšetřování a jeho následky - XIV. Loučení s farou
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 220 —
točí jakkoli, poutá mne vždy, a nyní se pokušení
tomuto nesmím již déle vydávati.«
»Kozloučíme se tedy slovy tak lehkomyslnými?*
»Lehkomyslnými — taková zajisté nebyla.
A uyní vyslechněte několik jiných slov, pocháze-
jících z nejhlubších útrob duše m é... Díky vám
za všecko, čím jste mně byla! Prokázala jste mně
mnohem více dobrého, než váš bratr, který mně ži-
vot zachránil. Není tak těžké, rozloučit! se s živo-
tem, když nám patrně ničeho více poskytnouti ne-
může. Avšak v y jste působila na mne jako divo-
tvorný balsám životní. Kapku po kapce vlévala jste
mně jinou krev do těla. Nebyla to světice, která vy-
konala zázrak tento, nýbrž malá víla, která měla
tolik pomůcek, že téměř ani vybírati nemusila, aby
z nich nalezla nej užitečnější, třebas by se užitek ne-
byl jevil okamžitě. Přijm ěte vysvětlení toto jako
důkaz, že nemusíte litovati mnohých dobrodiní svých,
která jste prokázala cizinci!«
^ »Děkuji vroucně Bohu za to, že se mně to po-
dařilo, pane kapitáne Geísterne.«
»A nyní — na rozloučenou — dovolte, abych
políbil obě vaše ru ce... Bůh vás opatruj, než se
v rátím ... Nesmíte na mne zapomeňouti; nesnesl
bych to.«
>Nikoli,« zašeptala mladá dívka. (Nestane se to.«
V nejbližším okamžiku odešel Geistern z pokoje.
Thorborg myslila, že ho musí vyprovoditi, ne-
mohla však ani povstati, a tak byla Vivika jedinou
osobou, která za odcházejícím kapitánem před faru
vyšla.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
