Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VIII. Noc vyvrženého na skalnatém ostrůvku
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 131 —
že ho nikdo nepozná, nemohl přece dáti uspokojivé
vysvětlení, jak se dostal na toto místo.
Tak se blížila znenáhla temnější a strašlivější
část noci.
Usednuv na jednu z dolejších ploch červeného
obroušeného liskali, pohlížel v tupé lhostejnosti na
vodu, kde sotva jednotlivé rychlé údery ploutví
rybích rušily poklid. Jenom někdy vznášel se nepo-
kojný některý pták mořský prostorem, vydávaje ža-
lostný křik, na který mu stejným způsobem odpo-
vídal bdící přítel jeho.
Voda, na kterou Holt nyní oči své upíral, byla
tak klidná, že mohla v sobě každý obraz pojmonti.
Když v ní však spatřil vlastní svůj obraz, zachvěl
se i pocítil hlubokou žalost pro nectného zlosyna,
jehož úzká prostora žaláře očekávala.
Ale když zde tak seděl, přemýšleje o Vilému Hol-
tovi, jako by to byla nějaká jiná osoba, nikoliv on
sám, zdálo se mu, jakoby se voda začínala pohybo-
vali, jako by v ní někdo šplouchal, a jako by ko-
nečně bytost lidská z ní se vynořovala. Před zma-
teným zrakem jeho pozdvihlo se ze šumícího deště
perlového poprsí ženy, jež se volně houpalo na hla-
dině lehounce se vlnící. A tento obraz ženy byl tak
nevýslovně krásny, že se omámenému blouznivci
zdálo, že ve skutečnosti viděl toliko jedinou ženu,
která se podobala obrazu tomuto.
Což to nebyla sama Emilie?
Nesmírným rozčilením svým jsa unesen a opo-
jen chtěl své paže vztáhnouti po tomto přeludu, který
měl kolem čela ovinutý zelený věnec ze sítin. Avšak
přelud dovádivě unikl a houpal se dále na vlnách
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
