Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VIII. Noc vyvrženého na skalnatém ostrůvku
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 133 —
iiemoho ani snésti tolioto slova — lítost by to byla,
Vdybych se vrátil, ani jí nespatřiv... Nikoli, k tomu
je posud času dosti.«
Po těclito slovecli se vzpřímil.
»Na této straně je vzduch tak horký, tak dusný!
Přejdu-li na druhou stranu, nebude mne snad přelud
tento pronásledovat!.«
Tato druhá strana mořského skaliska měla stěnu
svisle spadající a v hlubině mořské mizející. A na
malé její ploše, na které Holt nyní stál, potřeboval
jen o několik palců se smeknouti, aby sám na vždy
zmizel v hloubi mořské.
S pažemi křížem složenými stál zde v tupém za-
dumání a pohlížel po srázné ploše stěny skalní dolů.
Zdálo se mu, jako by ho pojímala závrať.
Zde nebylo vábného obrazu mořské panny, avšak
tam dole houpal se člun starého Charona, připra-
vený převézti duše do země, do které zatykače se ne-
dostanou.
Byla mu novou myšlenka tato? Nechoval ji ti-
síckráte již uprostřed mocných proudů mořských —
uprostřed hlubokých propastí horských’? Což nechtěl
usnouti, aby se již nikdy neprobudil’? ...
Ale což by se přece neprobudil... a neobdržel by
předvolání před jinou stolici soudní?... A proto
se mu zdálo, že nestojí za to, aby usnul ve sněhu
na horách.
Nyní však ... nyní ... tato voda, tato tak klidná,
vlažná, na něj kývající voda — tato voda, kde žily
zjevy tak k rá sn é ... A přece nikoli! N ikoli... kdyby
plavba byla sebe více vábivá a krásná, konečně b>
přece musil přistáti na osudném břehu ... Ano, kdyby
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
