Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XII. Otec a dcera
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 202 —
přáli, aby Konvalinku tvoje ještě jednou prosebně
před tebou stála.«
»Nemám již žádné Konvalinky! ivrdolilava,
chladná dívka, která zde přede mnou stojí, není
mojí Konvalinkou!*
»Stane se jí však okamžitě, budeš-li milosrdný,
tatínku! Gudmar jest nyní nešťasten; nemám srdce
k tomu, abych ho nechala samotného, když bude od-
cházeli do ciziny. Víš, tatínku, že byl jmenován kon-
trolorem? «
»Aj, podívejme se! Stal se tedy kontrolorem
v odměnu za krvavou práci svou? K rásné to zaříze-
ni, které své pomocníky tak dobře odměňuje!* .
»Tatínku, tatínku! Byl jmenován dříve již, a
zpráva o tom dostala se k nám mezi tím časein.«
»Nu, pak nové místo své pěkně zasvětil. . . Styď
se, že se na toho chlapa chceš ještě podívali a ruky
jeho se dotknouti!«
Mája neodpovídala, avšak v očích jejích objevil
se výraz, jaký vyvolává hněv potlačený sice, avšak
v nitru našem pracující.
Moss mluvil dále.
»Nabídl jsem mu společenství ve firm ě a mimo
to manželku, ano — nabízel jsem mu tebe, on však tě
. neuznal ani za hodnu, aby přijal tebe a šílenou lásku
tvou — a ty se chceš nazývati ženou statečnou? Ni-
koli, jsi ženou slabou a bídnou, že se chceš vnucovati
muži, který tebou povrhl!«
Mája opřela ruku svou o jednu z blízkých židlí,
nestála patrně již dosti pevně.
Moss nepozoroval ničeho. Zloba jeho, vždy moc-
něji zuřící, zaslepovala ho více a více.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
