Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XII. Otec a dcera
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 204 —
místě jejich panuje zákon jiný, vydávající se za pra-
vý zákon jedině platný . . .
Přišedši ke dveřím, ohlédla se Mája ještě jednou.
Do očí hrnuly se ji slzy.
»Posud není pozdě, tatínku,« zašeptala.
»Aha, již povoluje,« pomyslil si Moss, jásaje již
pro domnělé své vítězství. »Věděl jsem dobře . . .«
»Mám odejítil Pomysli ještě jednou na to, co jest,
a co se může státi. Chci býti opět něžnou, věrnou, po-
slušnou a láskyplnou dcerou, jakou jsem byla dříve;
nyní však se mi nedostává síly, abych slovům svým
dodala více důrazu. Ach, otče, otče! Slyš své dítě —«
Mája vztáhla k němu sepjaté ruce své. — »Slyš své
dítě . . . Buď milosrdný, dokud to ještě může pro-
spěti.«
»Nebýla bys dobrou divadelní herečkou, dcero;
viděl jsem v Goteborgu za dolar něco lepšíko.«
Opět vzpřímila Mája hlavu svou. Z oka jejího
nýní nepohnutého skanula velká slza.
»Buď s Bohem, tatínku! Mnoho se změní, než se
opět uvidíme. Kéž by tě Bůh osvítil — kéž by nedo-
pouštěl, abys musil s myslí příliš těžkou vzpomínat!
dne tohoto.« *
Dívka zvolna odešla.
Dlouhou chvíli seděl Moss téměř opojen a omrá-
čen domnělým vítězstvím svým. .
»Kam se může beze mne dostati! Hoho, konečně
je to tedy odbyto . . . Byla to’ však zpropadená ho-
dina — ano, zpropadeně těžká hodina! Slečně dceři
se však nyní snad otevřely oči vzhledem k právní
moci mé. Padne mi ještě k nohám . . . Nebude si vě-
děti jiné rady . . . Vypadala však jaksi podivně . . .
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
