Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XII. Otec a dcera
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 206 —
»Jest churava. Donesla jsem jí oběd do jejího
pokoje.*
»Přijdu hned.<<
Služka odešla.
Moss povstal tak lehce, jako by byl omládl nej-
méně o deset roků.
Dýchal nevýslovně volně, a v hlavě jeho vyvstalo
okamžitě několik myšlenek o divech přírody. Takový
muž, jakým byl on, měl snad pocítiti zmalátňující
účinek strachu1
? Člověk musil cosi podobného sám
prožiti, aby tomu mohl věřiti.
Starý pán přitáhl si šátek na krku, který se mn
byl poněkud uvolnil, a když se obrnil výrazem bla-
hosklonné důstojnosti — »nebohá Beata Marie měla
toho dnes již dosti« — ubíral se dolů do jídelny, té-
měř tak hrdý jak nějaký pohanský bůh, který spra-
vedlnost koná na zemi.
Důstojnost zevnějšku jeho ušla však jedinému
diváku, který se ji mohl obdivovati, neboť pani Mos-
sová byla tak zarmoucena a při tom tak postrašena,
že si ani nedovolila, oči od talíře svého pozdvihnouti.
Nesmělost tato se však Mossovi velmi líbila;
»myslil« totiž, že podobná ustrašená nálada panuje
také jinde v jeho domě.
»Nu, Beato Marie, chceš snad jisti jenoni očima!
Nejsi příliš dobrou společnicí.*
»Přítelii, domnívala jsem se . . .«
»Vím, že se vždy domníváš a že si tvoříš nové
články viry, když ti staré články nestačí . . . My-
slila jsi, že mne shledáš takovým, jakým nyní jsemf«
»Nikoli, toho jsem se nenadála.«
_»Samý klam . . . Myslím, že musí muž moc svou
ukázati. Snad ti to postačí! Proto však nechce, aby
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
