Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XIV. Co si umínil Moss pro měsíc vyjednávání, a co se zatím stalo. Dopis paní Mossové dceři její
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 234 —
A nyní, draluí matinko, buď mi vítána, hodně
bray vítána.
Tvá Mája.«
Přiložený list otci jejímu zněl takto:
»Tatínku, tatínku!
Neplesej příliš časně pro skvělou myšlenku o vel-
kém útěku svém! Kdo ví, jaké následky může tato
cesta míti, odejel-li jsi totiž skutečně.
Ach, slyš hlas můj; slyš jej, dokud sluchu Tvého
ještě dosáhnouti může.
Jednal jsi se mnou tak nelidsky, že duše má —
chtějíc zachovati přirozená práva svá — musila se.
tomu rozhodně opřiti. Pam atuji se však velmi dobře
na oddanost, tři roky trvající, kterou jsem nechala
předcházeti této nevyhnutelné změně.
Snad se může nyní ještě všecko k dobrému obrá-
titi, ale pak se to musí státi brzy. Tatínku, dej mi
své svolení a své požehnání ke spojení mému s Gud-
marem. Potřebujeme jeden druhého.
Nechci čekati. Touhy srdce mého určily pozem-
ský přístav svůj. Nedosáhnou-li ho, dosáhnou snad
přístavu ^nebeského. Slyš mne bez předsudku a ne-
chovej bídnou tu domněnku, že bych Tě mohla okla-
mati.
Již onoho dne v poledne, kdy jsi mně zvláštním
svým způsobem, na který se jistě pamatuješ, ozná-
mil neštěstí, které potkalo Gudmara, cítila jsem, že
se y nitru mém stala neblahá změna. Jsem churava,
tatínku; skutečně — velmi churava. Mozek můj trpí
stálým předrážděním, city mé překročily přirozené
meze, krev má proudí divoce, a horečka mne sžírá.
Ach, kéž bys dítěti svému věřiti chtěl, tatínku!
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
