Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XIV. Stín, tělo a duše
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
S t í n , t ě l o a d u š e .
Za dnů krutého zármutku bývá člověk často ve
zvláštním poměru dvojnásobného nepřátelství oproti
času.
Jedno nepřátelství jeví se opovržlivým zapomí-
náním všeho vůkolníko, tak že se na čas s veškerými
,ieko stálými protivenstvími a malichernostmi díváme
tak, jako by ho ani nebylo. Den co den klesá čas do
svého hrobu, aniž by unavený a nemocný věděl, že
již má o den méně před sebou.
Druhé, ač jiné nepřátelství jeví se věčnou štva-
nicí času. Oči nebohého choroniyslného jsou téměř
srostlé s hodinami, aby dychtivě sledovaly nekonečně
zdlouhavý postup každého okamžiku. Co znamená
také vteřina v letopočtu! . . . A přece ji počítá duše,
kterou oko tak přísně sleduje jako uložený zisk pe-
něžný, a obchodník, který světské výpočty své koná
ve velkých rozměrech, nemůže svou loterní hru sle-
dovat! pohledem pozornějším, než chorá duše sle-
duje naději svou, že v nové bídné vteřině přece bude
míti novou výhru . . . A tak vzrůstají vteřiny v mi-
nuty a minuty ve čtvrthodiny, až z toho konečně
vychází veliký součet celé hodiny.
Kdo tento způsob počítání jenom poněkud seznal,
ví také, že jest obyčejně provázen vysušujícím hor-
kem, které se v těle našem rozprostírá, až tělo tvoří
takřka doutnající ohniště, které nikdy nevychladne,
a že ostatně mozek sám bývá rejdíštěm všech neupra-
vených spoust krve, jež povalily zákony přírody a
zmocnily se samovlády nad mozkem tímto, ve kterém
posud bytovaly tiché, jasné a volné myšlenky, které
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
