Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XIV. Stín, tělo a duše
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
»Vždyf jsem zde u tebe.« ■
»Ano, ty jsi vždy u mne — ty jsi tak dobrá.«
»Jakž mohu býti dosti dobrá —jako bys nezaslu-
hovala ještě mnohem více.*
»Nemáš pravdu, dítě — vždyť vidíš, že se nechci
podrobiti vůli Hospodinově. Chci se státi ještě ne-
věstou pozemskou, kdežto bych přece měla pomýšleli
na něco zcela jinéko.«
»Myslíš, že jednáš dobře, když myšlenky své o-
bracíš tak často tímto směrem?*
»Kdy se asi vrátí Thorborg? Nebohý otec . . .
Nebohý otec! Miluje Konvalinku svou velice, a přece
. . . a přece.«
Nastalo delší ticho.
Mája se kolébala zvolna ve své lenošce.
Emilie byla pohroužena v hluboké myšlénky
o budoucí šťastné změně ve vlastním životě.
Mezi tím stávaly se stíny vždy delšími a temněj-
šími.
»Emilie,« zvolala náhle Mája. /Máš jablka na-
hoře!*
»Nikóli, přinesu je však okamžitě — půjdu rychle
dolů, smím-li tě na chvíli nechati samotnu,«
»Samotnu?« opakovala Mája udiveně. »Tak ne-
mocna přece nejsem, abych nemohla zůstati sa-
motila . . . Jdi — není-li ti chůze po schodech ob-
tížná.*
»Vžclyť víš, že jsem jako ptáček, a jenom k vůli
muži svému chodím tak opatrně a zvolna.*
Pokynuvši přítelkyni své, Emilie odešla.
Když zůstala Mája samotna, klonila se vždy více
a více k oknu. Nyní, jako za mnohých večerů pře-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
