Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XIV. Stín, tělo a duše
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
celý ten zármutek! Ach,« zvolala Mája pronikavým
Masem, »Emilie, Emilie jest dole!« Chtěla povstati
a vyběhnou ti ven, skleska však smyslů zbavena
k zemi.
Emilie vložila již jablka do košíčku a stála právě
u stolu v návštěvně, aby košíček ozdobila několika
čerstvými listy . . . na nemocné působí vždy bla-
hodárně, je-li to, co jim podáváme, pěkně upraveno.
»Jsem přesvědčena,* pravila mladá paní, které
na rtech pohrával jemný úsměv, »že osvěžující onen
vánek pro milou naši Thorborg přichází ze Španěl-
ska. Kapitán Geistern — ach, ti muži, ti muži! —
rozhodl se bezpochyby na tom, že své Henrice za-
opatří spoluvládkyni, ano že jí snad velitelství úplně
odejme a . . . Pro Bůh! Co jest to? Kdo se to plíží
do salonu1
?«
Emilie postavila košíček, který měla již v ruce,
aby jej nemocné Máje přinesla, opět na stůl a chtěla
se rychle vrátiti do kuchyně pro světlo, když při
hasnoucím plameni v krbu pozorovala, jak se dvéře
u návštěvny zvolna otvírají, a mezi nimi lidská hla-
va se objevuje.
»Nejsem přece dítě?« pomyslila si mladá paní;
chvějíc se však na celém těle musila se posaditi.
»Nesmím se lekati, mohlo by mně to škoditi . . . Jistě
to jest některý z cizích dělníků . . . Kdo jest zde?«
tázala se nyní statečně a hlasitě.
Nebylo ničeho slyšeti; nyní však viděla Emilie
stín na stěnu padající a poznala lidskou postavu.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
