Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVI. Poslední objevení se Viléma Holta
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 272 —
mé. Clitěl jsem viděti j i — již jsem ji viděl. A nyní
je po všem veta; mé záležitosti jsou u konce.«
G-udmar mlčel; chápalť příliš dobře šílenost
lásky.
»Pravil jsem, že vám chci něco sděliti,« pokra-
čoval Holt. »V jeskyni po pravé straně, na třetím
stupni z dola, jest dlouhá a hluboká dutina, naplněná
kameny; tam leží peníze, které jsem vzal Hjelmovi.
Nedotekl jsem se ani haléře. Vzdávám se jich líplně
a svěřuji vám jejich navrácení.*
»Děkuji a přeji vám štěstí za toto jednání. Vá-
žím si velice této lílohy a vykonám ji s radostí.«
Nyní se vracel rybář Tolle Persson.
Svítilna, kterou přinášel, osvětlovala tiché místo.
Dvéře u boudy mořské byly nyní otevřeny. Ne-
šťastný Holt, nesmírně unavený, vstoupil do ní a
vrhl se ihned na bednu naplněnou hřebíky, opřev si
hlavu o jinou bednu. Smrt neosmělil se přivolávati
— a tak sklesl v omámení bezcitnosti.
Několikráte hleděl se polekali myšlenkou na
osud, který jej očekával; bylo to však právě takové,
jako kdyby bezduché tělo byl chtěl lekati.
»Nechť již přijde cokoli, nyní je mi již všecko
lhostejno.* Tak zněla věta, kterou si ve své otupě-
losti neustále opakoval.
Gudmar pospíšil nahoru.
Nahlédnuv dveřmi k Emilii do pokoje, pravil
rychle: »Již jsme před ním jisti . . . Zde dole není
žádného nebezpečí?*
»Nikoli, díky Bohu!« zněla odpověď.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
