Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVIII. Moss začíná opět »mysliti«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 295 —
Jak Jest to smutné a přece jak pravdivé!
Nejprvé iná Bůh ve své shovívavosti na to hle-
děti, kterak člověk žije tak, jako by se zde chtěl usa-
dit! na věčné časy. Potom, když ho stihla mocná
ruka Páně, vyrušivši jej z jeho bezpečnosti, poznává
na krátký čas své vyšší určení; ale když ho tato ruka
již netíží, klesá zpět v život svůj dřívější, jsa opět
zdráv, a pohlíží na život právě minulý ještě jen jako
na těžký sen, který jej trápil — a tak to jde ústa-
vičně dále až k tomu okamžiku, kdy Pán znovu vzta-
huje svou ruku, a hlas, který se již nenechá uml-
četi, tiše šeptá: Zadrž! Zadrž! Což nevidíš, že cesta
tvá je u konce, a že tu dále není již cesty jiné?
Jak by se mělo nyní věsti muži, který zprvu ve
své mocné zlobě proklel a zničil všecky, kdo byli od-
vislí od jeho milosti, ale pak ve své bídě Bohu sliboval
všemožné oběti, bude-li vzat od něho trpký kalich
tento? Jak by se mělo vésti tomuto muži, jenž plných
dvacet pět let nad mírnou chotí svou vládl přísným
žezlem ukrutníkovým , jenž pak jí nyní — kdy mu
její láska obětovala svou vlastní bolest, aby mu po-
skytla útěchu — slíbil osud zcela jiný? Zkrátka —
co se mělo státi ze všech těchto krásných předsevzetí
a šlechetných úmyslů? Měly také ony, jako^ u tak
mnohých lidi jiných po přestálém nebezpečenství,
propadnouti zapomenutí, nebo snad míti ovoce a při-
nésti požehnání?
Ještě po celých osm dní musili všichni y dome
po prstech choditi, a radosti a naděje své směli sobe
jenom polohlasem sdíleti. Avšak po uplynuti teto
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
