Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XXI. První den nové firmy
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
»Májo, Májo, myslíš, že ti nerozumím’? Toto mo-
ře, stará skaliska tato, drahý domov náš . . .«
»Nemluv o tom . . . Člověk nemůže nikdy míti
všecko; což se mně nedostalo tak mnohého, abych
snad s nevděkem pomýšlela na to, jak krásné by to
bylo, kdybych ještě více byla obdržela . . . Ale tuším,
že přichází matinka. Ach, jaká to matka! Avšak Bůh
žehnej i tatínkovi! Nastal mi s ním život zcela nový.«
Byla to skutečně paní Mossová, která přichá-
zela.
»Čas se rychle blíží, drahá, milovaná dcero, jedi-
ná Májo má! Staří jsou již v pisárně, a tatínek jest
pln horlivosti při uzavírání posledních účtů. Zítra,
až tebe zde nebude . . . ano, zítra rozhostí se dlouhá
touha v srdci mém, avšak přesvědčení o štěstí tvém
bude ji mírniti. Nechtěla bys snad napřed odebrati
se do salonu, Thorbog, a dohlédnouti, je-li všecko v
pořádku?*
Domnívajíc se, že chce paní Beata Marie s dcerou
svou ještě důvěrně pohovořiti, odešla Thorbog oka-
mžitě z pokoje.
Vešedši do salonu, byla by leknutím bezmála k
zemi klesla, spatřivši cizince, který jí letěl vstříc a
vroucně ji tiskl na prsa svá. jako by ji nikdy již pu-
stiti nechtěl.
»Bože můj — kapitán Geistern — není to skuteč-
ně sen?«
»Jest to moje malá víla, která ženicha svého vítá
dlouhými tituly1
? Nebylo snad pozdravení mé vhod1
?
Malá světice neomdlela strachem před objetím muže
a nerozplakala se pro první políbení? To bylo pěkné,
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
