Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XXI. První den nové firmy
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 342 —
Několik kroků před starým Storke Pellem stojí
osoba, která dnes téměř ani podlahy pod nohama
necítí.
Jest to Sven Dillhuťvud, bývalý hudebník a dru-
hý plavec celní lodi. Černý kabát, kterým dnes poprvé
v životě svém jest oděn, jest ozdoben velikou pestrou
kyticí. A tak přímo stojí zde nyní ve své bílé vestě,
na které příčně visí řetízek od hodinek, tak pevně
má bílý škrobený šátek uvázán okolo krku, tak hrdě
pohlíží na jehlici, darovanou od krásné Bíny spolu
s jejími vlasy, zabodnutou v řasách náprsenky košile,
tak že nijak není možno, aby si kdo mohl pomysliti
muže vznešenějšího, než strážmistra Svena Dilhuf-
vuda.
V hrdém vědomí velké důstojnosti své postavil
se směle před Jana a Gustava, kteří se náhodou po-
někud opozdili, a nebyl by se ani ostýchal, před no-
vým účetním se postaviti, kdyby tento nebyl býval
na nutné cestě obchodní.
Poněkud v pozadí stál rybář Tolle Persson. Bylo
na něm viděti patrný úmysl, že chce také býti pozoro-
ván. Stál zde zcela způsobně, a jeho tvář jevila zcela
bez obalu také jeho mínění, že totiž čest jeho učinila
tak veliký skok, tak že nemusí právě státi v zadu za
mnohými jinými.
Také Pernilla pyšnila se nemálo ve svém šatu
svátečním, který jí darovala Emilie. A malý Jakub
měl netoliko novou čepici, nýbrž také novou manše-
strovou kazajku s velikými blýskavými knoflíky,
ve kterých stále shlížel zdravý a spokojeně se usmí-
vající obličej svůj, pomýšleje při tom bratrsky na
malého Tolla, který křičel z plného hrdla, když Jakub
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
