Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha prvá: Nová a stará firma - V. Nový společník hostem paní Emilie
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
ného citu tvého, jenž s& nedovede ani zvýšiti ani
snižiti." , .
Všecky city Akeovy se však nyní asi pobou-
řily, neboť tváře jelio zbledly a nervosní škubání
rozrušilo klid jeho tahů. ^ ^
„Emilie — jest to správné od mladé manželky,
nutiti svého muže k odpovědi na takové žaloby?
Tak bychom mohli dojiti daleko!“
,,Právě nyní c h c i dojiti daleko — ano, tak da-
leko, jak jen mohu. Vím dobře, že stojím na vrat-
kém prkně ... nechf mne unese nebo praskne!
„Počkej trochu... Což kdyby prkno opravdu
prasklo ? Vždy jest lépe, myslili na takové věci pře-
dem než po tom !“
„Díky za toto připomenutí! Lítost jest vždy tak
tísnivá.“ •
;
Hlas Emiliin zbarvil se tu roztomilým nádechem
tichého nářku. Všecka prudkost-její uklidnila se stejně
jako rozpoutané vlny u břehu líbezného květnatého
jezera.
„Litovala jsi již něčeho, ubohé dítě?“
„Ano, Ake, litovala — vždy toho budu litovali;
a kdyby se jen na okamžik mohlo odčiniti, co se
st al o. . v. , ,
„Měj se opět na pozoru! Jsou přiznání, která se
ve chvíli rozčilení sama tlačí na rty. Jen stěží lze
je zadržeti; ale jakmile jsou vyslovena, nelze jich
již vzíti zpět!“
Mladá paní sklopila hlavu.
„Ostatně," pokračoval Ake, „proč bychom si sdě-
lovali jiná přiznání, než ta, která se týkají naší
budoucnosti! Jak málo znali jsme se před sňatkem!
Plesy, vyjížďky na saních, občas procházka, občas
společná hra na piano — co to v celku vše zna-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
