Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha prvá: Nová a stará firma - XII. Sourozenci. Konec návštěvy pana Mossa - XIII. Dopis Emiliin
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
osady, odkud celé okolí plno zvědavosti, očekává
východ n o v é l i o donlu obchodního, nového slunce;
a zakončíme první část svého vyprávění, to jest úvod
dopisem, jejž psala mladá paní Hjelmová své matce.
XIII. •
D o p i s E mi l i i n.
„Milená, milená m atinko!
Jedinou útěchu při stálých cestách Akeových na-
lézám v dopisech Tobě a od Tebe. Jak lituji mla-
dých žen, které nemají matky, jíž by mohly otevřiti
srdce svoje! Jestiť to věčně pravda: kdo nás mi-
luje, kdo nám tak rád odpouští naše viny, jako
matka ?
Připouštím však, že to musí býti matka roz-
umná, jež přijímá všecka tato důvěrná sdělení ne-
zkušené dcery; neboť kdyby tato stále nalézala jen
přispění a lítost, mohla by si na konec sama na-
mluviti, že jest nešťastna.
Vyslovuješ, matko, velikou pravdu slovy, která
jsem četla opět a opět: „Milá Mimmi, nesmíš zapo-
mínali, že setba a žeň nikdy nejsou současně. JNic
v přírodě není docíleno uměním, příroda vyvíjí se
dle svých vlastních zákonů a harmonií, a kdo v zá-
ležitostech srdce poslouchá toho prostého naučení
přírody, činí dobře a zřídka se mine s cílem.“
Díky, matinko, za slova ta! Těšila mne plné
tři hodiny. Když pak jsem viděla, že opět upadám
do svého obvyklého malomyslného hloubání, strčila
jsem dopis rlo kapsy v zástěrce své, abych jej měla
ihned po ruce, kdybych potřebovala povzbuzení.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
