Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha druhá: Tajemství moře a srdce lidského - II. U domácího krbu
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 137 —
se skutečně i s kostelníkem, čarodějnicí a beranem
do němoty."
„Skliď se stolu,“ pravila Emilie ve vší své dů-
stojnosti hospodyně, „a postarej se, aby příručí do-
stali večeři teplou do krámu.“
Když bylo sklizeno se stolu, vzala Emilie svůj
zápisník a dala se do práce. Mívala zřídka chuť ode-
jiti ze salonu, v němž jídávali, dokud se Ake nevrátil.
Ale nechť se namáhala jak chtěla, nedostala se se sčí-
táním svým dále než do polovice strany, neboť stále
myslila na to, jak Holt, ten mladý muž, může se
odvážili v takovém stavu přijíti dom ů... Pomyslí-Ii,
že by Ake sám někdy — ó nikoli, toho se nemusí
obávati.
„Nuže, miláčku, jak se ti daří s účty?“ tázal se
Ake, když se za půldruhé hodiny vrátil a nalezl že-
nušku spící nad zápisníkem jejím.
„Nevalně," zvolala Emilie, se smíchem si protí-
rajíc oči. „Ale jest to pravda, že je Holt opilý?"
„Opilý — ano, věru, toť možno. Ani jsem na to
nepomyslil, když jsem byl nahoře, ale uvážím-li vše
dobře, bude to asi nejsprávnější vysvětlení jeho otu-
pělosti. Nemohl jsem z něho dostati rozumné odpo-
vědi."
„Jaká to sprostota!" zvolala Emilie plna oškli-
vosti.
„Jest to ovšem politování hodno, takovým způ-
sobem se zbaviti rozumu, ale nesmíme souditi příliš
přísně. Jistě byl cestou vydán nejednomu pokušení,
a poslední návštěva jeho — na faře — mu dodala.
Samo sebou se rozumí, Emilie, že nesmíš zítra ráno
nic na sobě dáli znáti."
„Což myslíš, že bych se tak snížila, abych s ním
o tom m luvila?"
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
