Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha druhá: Tajemství moře a srdce lidského - XVII. Sny jsou sny
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
- 292 —
„Poslyš, Thorborg," pravila tiše, „skoro se mně
zdá, že se na Sovím úskalí setkám s Grudmarem, až
se vrátí domů.“
„Jak lo? Vždyť se s ním mjůžeš setkati docela
otevřeně n |nás.“
Mají! zavrtěla hlavou.
„Mohla jsem, leč tími není řečeno, že by se
nemohlo státi něco, co by znemožnilo veřejné se-
tkání naše na faře.“
„Co to pravíš?" Thorborg stiskla pevně ruku
Majinu. „Máš nějaké podezření? Obáváš se něčeho?“
„Nebojím se nikdy ničeho — to víš dobře ■
—
ale kdybych měla podezření, pak se připravím na
obranu, jak jen budu moci. Neptej se mne již, nebof
sama vlastně ještě nic nevím. Chci býti jen opatm a,
a uvážiti s Grudmarem-, jsou-li plány, na nichž jsme
se sjednotili, právě nyní vhodný."
„Ach, drahá Májo, kéž tě Bůh zachová pro
Gudmara, a kéž jste šťastni — já se pak ráda vzdám
vší naděje na lásku a štěstí. Ba. i otci jsi daleko ne-
zbytnější nežli já!“
„Nemluv tak, Thorborg! Mám předtuchu v srdci,
o jaké se mně nezdálo, cítím však, že se vyplní,
a předtucha ta mně praví, že štěstí tvoje pokvete
dlouho ještě potom, co moje a Gudmarovo ..
„Poslyšte, drahé přítelkyně, poslyšte velikou no-
vinku!“ zvolala Emilie. „Ty jsi věštila počátek, zlaté
doby míru. Májo, a jeden z příručí, jenž stál s daleko-
hledem nahoře na skále, spatřil vracející se lod
Akeovu, a v ní několik cizích lidí, mladého muže a
dva chlapy vzezření vpravdě lupičského. Co
myslíte, jirobůh, že to může znamenali ?“
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
