Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha třetí: Finský kapitán - XVII. Na Gläborgu
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
- 197 —
:,Toť rozumné slovo,“ odpověděla Maja s jakousi
jinsností, ,,a předcházíte tím našemu vlaslníinu ná-
vrhu, pane Hjelmje ... Leč ani slůvka..."
„Ne, bůh mně svědkem, ani nehlesnu i“
Hjelm odkvapi l ven.
’ Nyní věnovala Maja všecku pozornost svou pří-
telkyni, ležící v bezvědomí. Ale mdloba ta — první
v životě Emiliině — trvala tak dlouho, že, když ko-
nečně opět přišla k sobě, byli všichni mužští již
venku kolem Petra a jeho saní.
„Kde jest Ake?“ byla první její úzkostná otázka.
Paní Mossová a Maja, jež seděly vedle ní, podí-
valy ;se na sobe, nejsouce si jisty, zaslechla-li Emilie
vůbec hroznou tu zprávu, či zda v bezvědomí svém
nezapomněla jeho příčinu.
„Rozumím vám,“ pravila konečně, a veliké slzy
kanuly jí po lících, „ale vy nerozumíte mně ... Jest
mrtev, ten šlechetný, statečný a silný muž ... za-
vražděn — ha, na slovo to nebudu moci nikdy za-
pomenouti, stejně jako nebudu moci zapomenouti
na n ě h o ... Ale, kde jest Ake? Ach, chápu! Bylo
to krásné, bylo to správné, že nemyslil na sebe sa-
ma, když volala povinnost!“
„Byl tu,“ odpověděla Maja, „aby se s tebou roz-
loučil, ale — jak uznáš sama — nesměl otáleti."
Emilie, jak se zdálo, poslouchala pouze ušima,
ne duší.
„Zavražděn ... věděla jsem to ... A víte, kdo ho
zavraždil ? Já to vím!“
„My to víme, — leč jak bys to mohla věděti ty,
když jsi nic neslyšela ?“
„Vlastní mužstvo jeho to učinilo. Bohaprázdní
lidé! ... Ale ještě žije spravedlnost, a budu se modliti
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
