Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha čtvrtá: Domovní prohlídka - X. Trojlístek v pokoji Majině
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
- 119 -
Otec tak se vžil clo věci té, že několikráte docela jako
by v roztržitosti důvěrně položil ruku Gudmarovi na
rameno a také mu často tykal. Ba co více, vypadal
chvílemi, jako by sám sebe dopadl při něčem, co
chtěl skrývati. Nu, co to mohlo býti ’jiného, nežli
v něm žijící myšlenka na konečné smíření, která
však při této věci jí vzdálené nemohla dospěli k plné
jasnosti?"
„A když byl hovor ten skončen?" tázala se
Thorborg.
„Pak odešel chvatně do svého pokoje nahoru,
kde přecházel po oelý večer sem a tam, jak se zdálo,
úplně zapomenuv na Gudmara. A ted, když jste to
slyšely, nemůžete se diviti tomu, utkvělo-li v nás
obou přesvědčení, že otec v hodinách těch přemýšlel
o mnohých věcech, týkajících se budoucnosti."
Bylo dosti podivné, že ani Emilie, ani Thorborg
nebyly s to, aby svoje city stupňovaly v hodně ži-
vou účast na nadějích přítelkyniných. Připadalo obě-
ma, jako by láska zatemňovala obvyklou bystrozra-
kost Majinu a jako by se v poměry ty byly vmísily
jiné, cizí zájmy.
,,A tvoje matka," tázala se Emilie zvědavě, „jak
ta při tom vypadala?"
„Matka vypadala jako my oba, to jest tak, jako
by se neodvažovala ani na věc tu mysliti, ani o ní
mluviti."
„Drahá Májo!" Emilie něžně hladila ruku své
přítelkyni.
Thorborg mlčela. _ ^
„Před malou chvilkou," ujala se Maja opět
slova, „zarazilo mne trochu, že nechcete slunce vi-
děli tak, jak je vidím já. Ale celkem jsem tak šťastna,
že se nedám porazili nedůvěrou, kterou mně marně
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
