Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha čtvrtá: Domovní prohlídka - XII. Co se událo v pisárně a vedle pisárny
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 148 —
Holi slyšel každé slovo.
Mrazilo ho tak, že musil zatíti zuby, aby ho
neslyšeli. Oči jeho zavrtaly se clo nepohodlného lůžka.
Náhle však upamatoval ho jak pytel bavlny sám,
tak také jeho poloha — ležel na něm natažen
na jiný pytel a polohu jiného člověka.
Bylo mu, jako by byl v ledové lázni, a záhy vy-
nořila se v mozku jeho démonická myšlenka, šepta-
jící m u : „Jest to pěna mořská, v které ležíš.“
Ale přes trapnou úzkost tu neodvážil se po-
vstati, ze strachu, že by ho mohl Gustav slyšeli a
vejiti do skladiště, aby se podíval, co se tam děje.
Domýšleli se mohl příručí ten, co mu bylo libo^ ale
viděli nesměl nic.
Konečně v pisárně vše slichlo.
Holt usedl.
Kdo by ho nyní byl viděl, byl by se mohl do-
mnívali, že vidí nějaký zjev z podsvětí.
Zemdlenou hlavu maje k jednomu rameni skles-
lou chvíli seděl, kolébaje se na žoku sem a tam.
Pak vyňal hodinky a zlodějskou svítilničku, kte-
rou rozsvítil.
Malá, bledá záře svítilničky osvítila část těch
labyrintů a temných chodeb, utvořených nakupený-
mi bednami a skříněmi, pytly a žoky, jakož i dlou-
hými řadami homolí cukru a hrnků, o něž se opí-
raly tu a tam bílé pytle, obalené rohožemi, tak že
každý pytel takový nabýval nápadné podobnosti s po-
stavou lidskou.
„Což jsem se dostal do pekel?"
Skočil ke dveřím, otevřel a zavřel je za sebou.
A teprve když ho ovanul svěží vítr od přístaviště,
cílil, že opět nabývá úplné sebevlády.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
