Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha pátá: Vyšetřování a jeho následky - I. Předehra
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 22 —
»Jaká jsi ty žena!« bručel. »Ale mojí deerou
jsi přece — ano, mojí dcerou jsi . . . jen v před,
Petře! Pojedeme k soudu!«
Maja si opět sedla. Sklonila se k otci a políbila
mu pokorně ruku.
»To jest dobré,« bručel Moss, »nemyslíš snad
přece, že mám špatnou paměť?«
»Ne, tatínku — at si snad myslím jinak cokoliv,
to mne nikdy nenapadne. Ale nemám tě proto méně
ráda, neboť vím jistě, že jsi tisíckráte lepší, než si
sám myslíš!«
Zbývá nám již jen několik obrazů.
V soudním domě, uprostřed pokoje, kde komisař
Lónnerholm obyčejně úřadoval, nacházíme nyní to-
hoto tak neslýchané zaměstnaného pána; stojí. Hro-
mady papírů vyčnívají mu ze všech kapes, ba i zpod
výložků kabátu, a pod levou paží má spoustu listin.
»Zde jsem nyní na několik okamžiků, kapitáne
Geisterne, ale musím čas svůj odvažovali skutečně
na zlatých vážkách.«
»Zařídím se podle toho, pane komisaři,« odpo-
věděl kapitán Geistern, sedící na pohovce. »Upřímně
řečeno, jsem v postavení, s nímž nejsem spokojen.«
Komisař ulehčil si několikerým významným
»hm«, jinak neodpověděl.
»Měl jsem tu před chvilkou návštěvu.«.
»Ach — pana Hjelma?«
»Nikoli — Holta, toho chlapíka s potutelným,
usměvavým obličejem. Ačkoliv se o ničem jasně ne-
vyslovil, narážel přece podivně na Hjelma, tak že
mne narážky jeho, srovnám-li je s tím, co jsem dříve
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
