Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha pátá: Vyšetřování a jeho následky - III. Výslech svědků - IV. Hromová rána
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
u téhož stolu — Maja chápala instinktivně tím více,
a při žádné veliké hostině v domě otcovském nebyla
tak způsobnou hostitelkou, jako dnes vůči svým
skromným hostům, kteří však také na toto »vyzna-
menání« nikdy nezapomněli.
Jak se samo sebou rozumí, napsal Hjelm chvatně
krátký lístek své drahé Emilií a odeslal jej po svých
domů se vracejících příručích.
A mezitím bylo slyšeti neustálé volání po Ifol-
tovi s tisícerými poznámkami a dodatky.
Jako dodatek k oslavě dne toho můžeme ještě
pověděti, že Moss, pod vlivem nebeské radosti, že vá-
žené jeho jméno a pověst jeho není již v nebezpečen-
ství poskvrnění, snížil se k neobyčejné milosti té, že
si přes ’stůl připil na zdraví s Gudmarem, byv od
něho skromně požádán o to.
»Nu, nu,« pravil si Moss v nitru svém, »mýslím,
že jsem méně učiniti nemohl — kdyby nebyl vyhle-
dal ty starochy . . . leč v í c e také neučiním. A smě-
lostí své dcery, která se chtěla nabídnouti za advo-
káta, té věru také tak brzy nezapomenu.«
IV.
H ro m o v á r á n a.
tíylo již pozdě odpoledne.
Těžké stíny podzimního soumraku zahalily
Svartskár s jeho vrchy, skalisky, břehy a domy
mlhou téměř neproniknutelnou.
»Jest to marné,« pravila Emilie stojící v pokoji
dosud neosvětleném, »jest to marné, doufati, že bych,
mohla ještě něco viděti,«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
