Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha pátá: Vyšetřování a jeho následky - XV. Co slyšel otec lodivoda v kostele
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 222 —
Každý to vidí, kterak se tyto změny dějí mimo
tělesnou schránku, ve které náš duch na nějaký čas
sídlí.
Ale kdož vidí ducha samého? Kdo vidi jeho stav?
Ohjeví-li se před cizími, béře na sebe šat svá-
teční a vystupuje takovým způsobem, jaký odpo-
vídá přijatém u kroji. Je-li však toto roucho odlo-
ženo, a cítí-li duch opět celou rozkoš nebo celou
hrůzu své jistoty, že se již nemusí ukázati před ci-
zími, co béře potom na sebe’?
Bylo by zajisté nejlépe, kdybychom tak přísně
nepátrali po jeho jízdách na neúnavném voze my-
šlenek, kde tak dlouho se ubírá v před, na zad a do
kola, až neproniknutelný chaos jako zeď se povznáší,
a vůz sám sebou se musí zastavili.
Když pak nastává den, poznáváme zřejmě, že
vůz, jenž byl obtěžkán mnohými druhy útrap a trp-
kostí, něco své tíže pozbyl. Budiž proto požehnán
tento chaos, z něhož se vypjala ruka, odnímající
věci nej zbytečnější!
Co nyní ještě zbývá, jsou blahodějné starosti,
z nichž potom svým časem blahodějné naděje mo-
hou býti sklízeny.
Osvobozené vlny Botenského fjordu tančily nyní
svůj jarní tanec kolem jeho starých břehů. Kolmo
vystupující skály, tyto nepřemožitelné náspy, chrá-
nící proti mocným spoustám sněhovým, musily nyní
v tiché vážnosti snášeli, když malé zelené vlny hravě
svou pěnu na jejich drsný povrch vystřikovaly,
kdežto ptactvo jarní své písně o svobodě nad jejich
hlavam i prozpěvovalo; m usily snášeti, když dítky
z vesnic pobřežních mech v jejich štěrbinách hle-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
