Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - I. Slzy při návratu ze svatby - II. Rozhodná chvíle
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 20 —
»Mluvíte motidře a poctivě, a proto si pozna-
menám v kalendáři neděli, která se počítá za i)rviií
podzimní.* ’ ’ • . . _
Vivika byla s touto odpovědí velmi spokojena,
i p r a v i l a : »Budte tak laskav, Pelle, a pojďte semnou
do kuchyně; dám vám něco k občerstvení, než bude
večeře připravena.*
II.
R o z li o d n á c k v í 1e.
Po celou noc nemokli staří páni téměř ani oka
zavříti následkem všech svých velkolepých záměrů,
které s dcerou farářovou sdělili polovičními i celými
pokyny, aniž by však Tkorborg dávala na sobě znáti,
že z toho všeho něčemu rozumí, neboť by to bylo bý-,
valo velmi nepolitické, poněvadž se neodvažovala,
míti o tom vlastní své naděje.
Nyní seděli oba staří pánové, když byli posní-
dali, při poslední sklenici porteru a vyhlíželi každý
z okna své strany ven do dálky. A sotva vyprázdnili
své sklenky, zastavil před domem vůz, a hned Mája,
zářící nejskvělejšími nadějemi, vběhla do pokoje a
vrhla se pastorovi do otevřeného náručí.
»Nu, což pak já nejsem nic"? Myslím, že by pro
mne také mělo něco zbýti!« ozval se Moss a krátce se
.zasmál.
»Sem jsi tedy odejel, tatínku1
? Co to znamená ’
Pověz mně to tak rychle, jak tě nyní objímám . . .
Podlehla jsem téměř břemeni svých domněnek -
neosměluji se, abych řekla nadějí. Ale především
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
