Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - V. Smrt jednoho
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 85 —
tvář — tak nepodobná velkolepému jeho poklidu za ji-
ných okolností zvyšovaly divokost postavy jeho ...
>Podívej se jen sem — je ti nyní teplo . ..«
A v téže chvíli přiletěl nový kus železa, vržený
s takovou obratností a jistotou, že by jistě byl životu
poručíkovu konec učinil, kdyby se mu Gudmar nebyl
za stěžeň ukryl. — Železo utkvělo pevně ve stěžni.
Zatím byla celní loď se všech stran bombardová-
na. Zde visela utržená plachta, tam přetržené lano,
a boky její utrpěly již škody tak značné, že se bylo
cbávati, aby voda nevnikla do vnitřku jejího.
Nyní však naposledy již zvolal m ladý velitel:
>Přestaňte, Esbjornssone, a nařiďte lidem svým,
aby odložili bídnou zbraň, neboť dokládám se vám
věčnou blažeností duše své, že jest ručnice má ostře
uabita, a první, kdo ještě na nás hodí, bude zastřelen
jako pes!<o
»Učiň tak, odvážíš-li se k tomu; podívej se však,
bídný slídiči celní, jak se medvědi m órkojští bojí
tvé výhrůžky.*
Právě měl býti hozen na poručíka třetí kus že-
leza.
Avšak v téže chvíli přiložil Gudmar ručnici k
líci.
Rána padla . . .
Za dlouhého pronásledování a konečného útoku
blížilo se slunce vždy více a více k obzoru a nyní
nastal jeden z oněch nevýslovně krásných a čarov-
ných západix slunce, které na těchto modravězele-
ných vodách oko tak často okouzlují, tvoříce jaksi
protivu k mlhám podzimním, kde lodi mezi skalisky
bílou pěnou pokrytými, nyní v lesku slunečním
se rdícími, m arně pravou cestu hledávají.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
