Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VII. Den dnešní není dnem včerejším
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 109 —
P ři těch slovech, ve kterých se skrýval dosti
určitý pokyn, s které strany vítr vál, zbarvovály se
líce Májiny krásným ruměncem.
»Nemlnv v takových hádankách, tatínku. Neupí-
rám, že mne tím lekáš; jak tě to však může těšiti?«
Moss si nalil velkou sklenici vína, a když ji vy-
pil téměř jedním douškem, postavil ji rázně na stůl.
»Bylo by to pravé štěstí, dcero, kdyby se ti nedo-
stalo ještě více příčiny k nepokoji, než posud. Na
všechen způsob však můžeš Bohu děkovati, že všecko
tak dobře zařídil — ovšem pro tebe.«
Mája tiše povstala.
Na lících jejích vystřídal se ruměnec nepokoje
s bledostí skutečného bolu.
V pohledu jejím jevilo se však jenom klidné ovlá-
dání samy sebe, když pravila polohlasem: »Omluv
mne, tatínku, že odcházím, dokud neuznáš, že nadejde
čas, kdy můžeš příměji se mnou min viti. Neurčité
pokyny tyto mne trápí, a nenahlížím skutečně, proč
bych se tomuto utrpení podrobovala. Očekávám tvůj
rozkaz k návratu k této rozmluvě — čím dříve se to
stane, tím lépe.«
Mája odešla z pokoje.
V první chvíli chtěl Moss řinoucí se proud my-
šlenek svých patrně zaraziti, a opatrná manželka
hledala právě obrat umírnující, když Moss náhle
zvolal:
»Aha, chtěl bych se na to čertu upsati, že to již
ví... Nu, nu, Beato Marie, když jste již něco sly-
šely, tedy mně to vyzpívej. Myslím, že některá stará
bába vykřehotala zde noviny od Botenského fjordu.«
^Nedověděla, jsem se ničeho, a také Mája ničeho
neslyšela, neboť bych to jistě byla zpozorovala, když
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
