Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VII. Den dnešní není dnem včerejším
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 111 —
minulé však ji síla její opustila. Dovol tedy, abycli
byla u n í ... Cit můj mi praví, že toho jest třeba.«
»Třesky, plesky! Jd i si tedy k ní. .. jdi napřed!
Přijdu hned za tebou.«
»Probůh, m atinko! Co to znamená? Jest to nějak
ve spojení s Gudmarem; cítím to dle chvění srdce
svého. Gudm ar jest nemocen; nemyslíš si to také,
matinko? «
»Nikoli, dítě! Pak by tatínek tak nevypadal, jak
vypadá; o tom jsem pevně přesvědčena.*
»Co tedy soudíš dle vzezření jeho1
? Byla jsem
příliš rozčilena, abych to mohla pochopiti... Snad
jsem se také k tomu neodvážila.*
»Hleď, dnes tomu sama nerozumím, ačkoli bych
po mnohaletém věrném zkoumání měla otce tvého
dobře znáti,« odpovídala m atka, namáhajíc se, aby
clo hlasu svého vložila jakýsi poklid. »Na všechen
způsob však můžeš býti přesvědčena o tom, že ne-
běží zde o zdraví Gudmarovo.«
»Ach, m atinko!« — M ája položila ruku na srdce
své. — »V této chvíli, než sem tatínek přijde, aby mi
sdělil čistou pravdu, jest mi jako odsouzenci, který
má vyslechnouti ortel smrti. Po celý život svůj ne-
pocítila jsem takový zármutek, a srdce mé nebylo
ještě nikdy tak sklíčeno, jako nyní. A stalo-li se Gud-
marovi něco čehož nás Bůh uchovej — pokalilo
by to m ír můj duševní velice. Hle, matinko, v tomto
posledním měsíci jsem se k němu nechovala laskavě,
ano již dlouho jsem se k němu tak nechovala,*
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
