Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VII. Den dnešní není dnem včerejším
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 112 —
»Jsou to bezpochyby výtvory chorobné obraz-
nosti, Májo, vyvolané úzkostí a napjatosti nynějšícli
okamžiků.«
»Nikoli, malinko; tím nemohu pravdu zakrýti.
Lichotila jsem vlastní uražené hrdosti své, nevšíma-
jíc si zúmyslně a krutým způsobem hrdosti jeho. A
přece, kdyby byl svolil k žádosti mé a tatínkové, kdo
ví, nebyl-li by se v některém záhybu srdce mého ozý-
val hlas o nemužné slabosti... Zoufala bych si, po-
vážím-li, že srdce lidské skrývá tak mnohé tajnosti,
že jest třeba velkého otřesení, abychom jim přišli
na stopu.«
»Probůh, nerozčiluj se tak, Májo! Nyní, kdy oče-
káváme otce, jest ti věru třeba veškeré statečnosti
tvé.«
;>
Neobávej se ničeho, matinko! Jenom kdyby ta-
tínek již přišel a mukám mým učinil konec! Jsem
dosti statečná, abych mohla snášeli utrpení celého
světa; avšak jsem také dosti statečná, abych jim hle-
děla vstříc způsobem takovým, který jest mi nyní
nejprospěšnější.*
»Ach dítě, dítě! Nepoznávám tě již v této řeči.«
»Což poznávám já sama sebe’?«
»Tiše... Otec přichází.*
Patron Móss vešel skutečně do pokoje.
Vzezření jeho se tak změnilo, že kdyby tvář jeho
byla železnou škraboškou pokryta bývala, nebyla by
železná krutost duše jeho jasněji v ní se zrcadlila,
než se to dělo nyní v každém ryse tváře jeho.
Mája postoupila o několik kroků ku předu.
»Žádné přípravy, tatínku!« Hlas její zněl chladně
a ostře. . Přípravy, kterých jsi prve užil, ublížily mně
již dost}.«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
