Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VII. Den dnešní není dnem včerejším
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— zákon, který mně přikazuje, abych jednala jako
dívka samostatná, abych pomýšlela také na povin-
nosti jjné, než pouze dětinské.*
Moss povznesl oči své, které se podivným způ-
sobem brzy rozšiřovaly, brzy opět stahovaly, právě
jako by pohroužen byl ve hluboké myšlenky.
Mája mluvila dále.
»Pronesl jsi v této chvíli ukrutná slova, tatínku,
a jednal jsi krůtě s dítětem svým; vynasnažím se
však, abych na všecko to zapomněla, nebudeš-li mně
nyní klástj do cesty žádných překážek ... Chceš býti
opět dobrotivým ke mně, tatínku? Trpím velice.«
»’Dobrotivým chci býti — myslím, že jsem nikdy
nebyl jiným. Nestrpím však na žádný způsob jaké-
koli spojení s . . . Vždyť mně již rozumíš, aniž bych
slova svá opakoval.*
»Vidím, tatínku, že jsi nechtěl všemu rozuměti,
co spočívalo v prosbě mé. Následkem toho mohu se
nyní říditi jenom hlasem svého svědomí. Není to
vzpoura. Bůh to vidí, že tomu tak není — nýbrž nej-
větší nutnost pro poklid a mír mé duše. Ach, kéž bys
mi nyní chtěl rozuměti, tatín k u ... Vidím však, že
to jest marné.«
Mája odešla do zadního pokoje, avšak tak zvolna,
jako by doufala, že bude ještě jednou oslovena hla-
sem, který by duši její poskytl nějaké útěchy.
Avšak Moss stál, ani se nehýbaje, a mnul si tvrdé
své čelo.
Na prahu — kam ji matka s tichým pláčem do-
provodila — zastavila se Mája náhle; neboť zaslechla,
jak venku někdo oznamoval, že přišel /, fary zvláštní
posel s listem pro slečnu Máju.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
