Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - VII. Den dnešní není dnem včerejším
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 119 —
»Můj G.udmare, můj Gudmare! Tvá Mája cho-
vala se k tobě ukrutně. A ty, jak vroucně jsi ji mi-
loval a jak mnoho jsi pro ni učinil, kdežto ona tě
/,neuznávala. Ano, jest to hrozná služba, ta služba
dozorce pobřežního! A pro mne se jí podrobil, aniž
by kdy jediným slovem byl na jevo dával, jak mu
jsou těžké okovy, které sobě uložil z lásky ke mně...
Ach, ty mé drahé, prosté, něžné, šlechetné srdce —
pevné jako skála — ty mé srdce, jehož pravé ceny
jsem ještě nikdy nepochopila... Dokládám se živým
Bohem« — Mája se na chvíli zamlčela, téměř jako
by se cbvěla pod tíží vlastních slov svých, načež po-
kračovala s důrazem dvojnásobným: »Ano, ve jménu
Spasitelově slibuji, dostane-li Gudmar nyní místo
kontrola, že nebude proto odtržen od veškerých dří-
vějších milých svazků, že nebude kráčeti životem
samoten a opuštěn. Budu jej provázeti jako man-
želka jeho, a vyplnění tohoto úmyslu nemůže překa-
zit! nic, než nemoc nebo smrt.«
Posilněna jsouc novým tímto spojením s Bohem
a milencem svým, povstala Mája a dočetla list, ke
kterému byla také Thorborg připsala těchto několik
řádků:
»Předrahá Májo!
Nebudeš ho proto přece milovali? Kdybych jen
poněkud mohla, jela bych za ním do Goteborgu; ne-
smím však tatínka opouštěti. Hrozné toto neštěstí
dojalo ho mocněji, než Ti mohu povědět!. Musím jeti
do Morko. Olagus, mocný Olagus, ach — s pomocí
Spasitelovou nalezla duše jeho nyní onen mír, který
urovnává veškerý nepokoj pozemský... Zajisté Gud-
marovi odpustil — ano, jsem o tom pevně přesvěd-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
