Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XII. Otec a dcera
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 208 —
Udála se věc neobyčejná, že totiž Moss po celé
odpoledne ze salonu nevyšel.
Nechť to již bylo z té příčiny, že víno, požívané
v míře dosti hojné, tvoří temné m yšlenky místo svě-
žích vánků, nebo snad, že zarmoucený obličej jeho
choti zjednal xílevu sobeckým jeho myšlenkám,
zkrátka — starý kupec hlídal dvéře dcery své jako
vojenská stráž.
Za dveřmi těmi panovalo však úplné ticho, a
Moss se mohl těšiti jenom tím, že pozoroval, když
tam odpoledne nesli kávu a večer čaj.
»Dobře, dobře,« bručel si tiše. »Jí a pije, to jsou
dobrá znamení. Vždyť také nemůže při jiti mezi nás
a hovořiti, jako by se zcela nic nebylo přihodilo.*
Konečně musil místo své opustiti, neboť se blí-
žila doba, kdy se obyčejně ubíral na odpočinek.
Avšak ještě ve snu hlídal dceru svou. A ještě
při procitnutí byl velice spokojen s výsledkem své
vytrvalosti.
Promnuv si oči, rozhlížel se po ložnici.
První předmět, na kterém utkvěl zrak jeho, byla
choť jeho, sedící u okna. ^ >
Držíc v ruce nějaký dopis, plakala paní Beata
Marie tiše. Nebohá paní byla tak zemdlena a za-
rmoucena, že i srdce muže jejího při pohledu na ni
začalo tlouci, prvé než ještě byla jediného slova pro-
nesla.
Konečně setkaly se zraky obou manželů.
»Beato Marie! Co to znamená? . . Jaké je to
nove bláznovství? Nechtěj mne opět rozhněvali!
Nepromluvivši ani slova, podala paní Mossová
muzi svému dopis.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
