Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XIII. Na život a na smrt
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
- 219 —
Thorborg odešla rychle, ale nikoli tak rychle,
aby nebyla zaslechla dvojí zaštkání. Potom nastalo
úplné ticho.
Uplynulo asi půl hodiny, když Thorborg dvéře
opět pootevřela.
M ája seděla na pohovce, Gudmar na nízké sto-
ličce u jejích nohou. H lava jeho spočívala jí v klíně.
Mluvil-li někdo z nich, dělo se to tak tiše, že je-
nom oni sami to slyšetí mohli. Nyní nemluvil nikdo.
Rámě M ájino vinulo se kolem šíje Gudmarovy, ruka
její spočívala v ruce jeho a výraz v obou tvářích je-
vil svátý mír.
»Smím vás vytrhovatil. . . Tatínek čeká. Nehně-
vejte se, že mluvím o věcí tak pozemské, jako jest
snídaně, avšak jest toho také třeba.«
»Alespoň nesmíme strýčka a tebe nechat příliš
dlouho čekati,« pravila Mája, pokoušejíc se o to, aby
na rty své vynutila úsměv.
Gudmar neodpovídal. Povstal okamžitě, a po-
hled jeho, na Máju upřený, dokazoval, že mladý
muž začínal cítiti vliv ruky hojící, kterou jenom
ona tak jemně um ěla přikládali, že bolesti dotknu-
tím jejím značně se m írnily.
Později dopoledne seděli milenci sami na břehu
mořském. Zde teprve vyměňovali myšlenky své; při
prvním setkání převládal toliko výbuch citů.
»Nyní tedy, drahá Májo, zapomnělo veliké srdce
tvé, co všecko bylo mezi námi! Oči tvé nevidí již
mrak, který slunce naše zahaloval. Chceš býti se
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
