Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XIII. Na život a na smrt
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 218 —
Jako zjev nadpozemský objevila se Thorboríť a
míčky položila hlavu svou na prsa bratrova.
»Děkuji ti,« pravil Gudmar, v jehož nitru zá-
pasilo pohnutí s přáním , potlačili je; »Ty drahé dítě
jsi dokonalejší nás všech! Co jsi slyšela v duši sve?«
»Poklid a smíření. Ty jsi nechtěl jě e zlou, ale
byl jsi k ní přinucen mocí, které musíš poslouchali.
Rozumím nyní celé přísnosti této kruté povinnosti
služební. Bolest duše tvé, drahý bratře, zahojí se ča-
sem svým, a zajisté rád uslyšíš, co Tuve řekl Hjel-
moví. Přiznal se totiž, že vina byla na straně j e j í c h ,
a že v posledním vyznání bratrově spatřoval tolik,
jako by tě odprošoval.«
»Ach, Bohu diky! Slova tato jsou balsámem na
otevřenou ránu mou. . . Avšak budeme m ílí později
dosti času, abychom o této věci pohovořili. Nyní mi
dej rychle Májin list. Srdce mé hyne toulíou po je-
diném slovu od ní. Ona, ta dívka šlechetná a veške-
rých předsudků prostá, nemůže mne zatracovali!
Bude jistě shovívavá.*
»Ano, zajisté.*
B ratr a sestra kráčeli do přízemí domu.
Pastor je byl již opustil, aby se kuchyní odebral
do svého pokoje.
Thorborg otevřela dvéře salonu, této klidné ko-
mnaty, do které vnikalo ranní slunce čistě umytými
okny, na nichž libě voněly květiny, kdežto dva ka-
nárkové prozpěvovali ranní svou píseň, odpovída-
jíce opeřeným pěvcům venku v přírodě.
A v tomto chrámu milé domácnosti stála nyní
— Mája.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
