Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XIV. Co si umínil Moss pro měsíc vyjednávání, a co se zatím stalo. Dopis paní Mossové dceři její
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 231 —
Poslední slova jeho byla: iNesiníš M áju pře-
vnkmváti, aby se vrátila domíi. Miyslila by jinak, že
jest cesta tato pouhá lest, kterou ji chci chytiti. Vy
ženské můžete za nepřítomnosti mé činiti co se vám
bude líhiti. A nyní s bohem již, s bohem! Počkej
ještě! — Můžeš mé dceři také říci, že ji pozdravuji, a
až odejede o n s á m , že na šílený krok její zapomenu
a jí odpustím.«
A kočár ujížděl již ze dvora.
Nyní, drahé dítě, nevím sama, mám-li re o to
prošiti, abys se domů vrátila. Slova tato mohla by
skrývatí lest dvojnásobnou, ačkoli tomu přece opet
nemohu věřiti. Bůh mi odpusť, že jsem to prohodilaj
Nesmím Ti raditi, ale toužím nevýslovně po lobe.
A nepřijdeš-li, musím p řijíti já za Tebou.
Tvá zarmoucená, věrně Ti oddaná matka
Beata M arie Mossová.«
O d p o v ě ď M á j i n a.
»Nebohá, nebohá matinkol
Marně bych zapírala, že srdce mé bylo ducha-
plnou ukrutností tatínkovou dvojnásobně raněno a
stísněno. „. v ,
Ano, tím to způsobem zničí s n a d s l i h muj, avšak
učiní ještě mnohem více tím, že mi připraví nov\
zármutek, který stále bude na mně hlodati. ^
Jak jsem tušila, nebo vlastně jak jsem napřed
věděla, zmocnila by se Gudmara právě nyní ip^a
těžkomyslnost. A k tomu ještě tyto mesice bez za-
městnáni, nebo vlastně bez z a m ě s t n á n i ]ine 10 mez
jest trapné bloudění myšlenek okolo stejnýc i pie
mětů, zápasu s lodí p o d l o u dnickou a zápasu s a m
kem.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
