Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XV. Otec - XVI. Poslední objevení se Viléma Holta
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 267 —
Muži, nebohý’ muži . . . Ty jsi zdej Ach, jak
ume to bolelo, že jsem nemohla býti u tebe. Avšak
Bohu díky, nyní jsi zde u své dcery a u verne zeny
své.« „ .
»Všemu je konec, Beato M arie — všem u!«
»Ach nikoli, posud není! Ještě se může mnono
změniti . . . K dyby se to však stalo . . .«
»Nemluv o tom, Beato Marie, nemluv o tom . . .
Což nevidíš, že nesmím nic říci? Nevidíš, že bys to
nesnesla?* ,
»Ne tak, drahý muži, ne tak! Co nam Buh uklá-
dá, to musíme snésti!«
XVI.
P o s l e d n í o b j e v e n í s e V i l é m a H o l t a.
Musíme se v rátiti k okamžiku, kdy byl H olt pře-
kvapen při svém zoufalém a šíleném přání, aby mohl
ještě déle pobýti u paní, kterou chtěl viděti přes
všecka napom ínání svého rozumu a pro kterou vy-
konal smělý tento krok, jehož nebezpečnost někdy
úplně nahlížel.
Avšak vášeň jest tyrankou tak ukrutnou a ^své-
volnou, že ještě nikdo nebyl cizí rukou hnán ku předu
a do neštěstí tak prudce, jako sám sebou pod vlivem
náruživosti.
Holt se zdál býti v této chvíli bez citu ke všemu
ostatnímu.
Jeho zrak byl stále upřen na Em ilii, kterou nyní
snad viděl naposledy. Pro sebe neměl ani úsměvu
opovržení. Jediná jeho myšlenka, jediný jeho pojem
spočíval v tomto pohledu, který poutal m ladou paní
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
