Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVII. Soud lékařův a soud boži
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 285 —
V prvním pokoji H ájině seděl starý patron Moss,
zárm utkem všecek zsinalý.
»Nikoli, pane doktore; neříkejte mi již nic, co
slyšeti nechci. Nesnesu tolio.«
»Pak se také nesmíte ptáti, pane Mosse! Mlčme
a čekejme!«
»Tedy mi povězte svátou pravdu, poněvadž jsem
ji přece již slyšeti chtěl.*
»Pokud stačí zrak pouhého člověka . . .«
•»Nikoli, mlčte — věděl jsem, že bych toho ne-
snesl. Nemohu ničeho slyšeti . . . Jest to mé dítě, celý
život můj. Musíte jí pomoci, pane.«
Lékař zavrtěl hlavou.
»Nic není nemožno, avšak . . .«
»To jest tedy váš úsudek, doktore. Vidím již,
pane, že nevíte, co jest to, m luviti s otcem. Nesnažil
jste se povzbuditi mne; pokusím se však přece o to
a půjdu k ní.«
Ale když Moss otevřel dvéře a spatřil Kon \ a-
linku svou, která tupým zrakem^ svým, divým leskem
svého oka tak velice byla změněna, mimo to pak ne-
mocí a zárm utkem sesláblá a umdlena, ulekl se tak
velice a byl v sobeckém srdci svém tak těžce raněn,
že se vyřítil opět z pokoje a po s c h o d e c h - dolů. Ne-
věda ani, kam ho cesta jeho vede, přišel právě do
ložnice, kde oba Guldbrandssonové přecházeli,
čivše krátkou rozmluvu svou s Thorborgoii a rije -
mem.
Když se oba mužové ti zcela bez přípravy spatřili
tváří v tv ář s otcem, pocítili všichni tři zcela zvláštní
rozechvění. Na to rozevřel Moss bezděky oběma ná-
ruč svou.
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
