Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVII. Soud lékařův a soud boži
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 289 —
Starý lodivoda kolébal se brzy na to v malé své
lodičce k Sovímu úskalí, aby se s věrným druhem
svým pomodlil za Konvalinku, nejvyšší radost svou.
Bylo asi devět hodin.
»Beato Marie, hledíš na mne tak podivně . . .
Rozumím ti . . . Můžeš mně to říei?«
»Drahý, milovaný muži, nelekej sám sebe! Ne-
přicházím ještě se smutnou zprávou; dnes v noci se
to však rozhodne. Připrav duši svou . . . Jsme oba
staří, a život náš nebude trvati dlouho.- Neplatím
mnoho u tebe, přála bych si však, aby tomu tak bylo.
Vlastní bolest svou dovedu snésti, bolest tvou však
bych snésti nedovedla, a chci ti býti věrnou a trpě-
livou družkou. O n a pak bude spokojeně na nás hle-
děti, a nikdy nebudeš ponechán sám sobě, tak že bys
trnitou stezkou kráčeti musil sám.«
»Tak mluvíš se mnou ty, které jsem byl vším,
jenom ne dobrým a laskavým manželem!* odpovídal
Moss, rozechvěný až do útrob duše své. »Ty chceš
obětovati všechen zármutek svůj — a věřím ti to rád
— jenom abys žila pro mne, který nezasluhuji ani
milosrdenství ani lásky . . . Je to zvláštní, je to
zcela zvláštní . . . To jest pravá bázeň boží, o které
mluvil otec lodivoda; to jest útěcha, které se dostává
tomu, komu bylo přestláno z lože trnového na lože
měkké.«
»To jest útěcha, které se nám dostává, když dle
vůle boží stavíme sami sebe teprve do řady druhé...
Což nejsem tvou i v době utrpení?«
»Ovšém,« odpověděl Moss tiše, »ty jsi však byla
mou i za doby mého štěstí — tenkráte však jsem vi-
děl toliko sebe.«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
