Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVII. Soud lékařův a soud boži
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 292 —
»Slyš mne, Gudmare. Kdyby tvoje Mája byla
dosti silná, aby mokla mluviti, řekla by ti: Jdi k ta-
tínkovi, který jest nyní tak mírný, tak pln lítosti;
jdi — a zůstaňte pospolu . . . vždyť jsem u vás.«
Gudmar se tiše vzpřímil . . . načež také tiše od-
cházel.
Obrátiv se však ještě na prahu tázal se: »Smím
se přece vrátiti? Jinak bych ani neodešel.*
Paní Mossová přisvědčila pokynutím hlavy, a
Gudmar odcházel tiše dolů.
Směl se sice ještě vrátiti, ale potom se musil
k rozkazu lékařova úplně vzdáliti.
Nezáleží na tom, jak oba mužové trávili dnešní
noc. Věděli to sami — a Bůh to věděl také.
Utrpení, které zapouští kořeny své do nejhlub-
ších útrob duše naší, nesmí člověk člověku líčiti. Ti,
kteří je znají, chvějí se hrůzou, spatří-li je napsáno
a tištěno. Ti však, kteří je posud neznají, mohou ěe-
kati! Opona chrámu utrpení rozhrne se jistě také
jednou pro ně.
Ke třetí hodině ranní vyšla paní Mossová z lož-
nice dcery své. Ani tvář anděla nemohla jeviti vý-
raz tak nebeský.
Vzdechy z prsou Mossových byly v této chvíli
jediným slyšitelným zvukem; Gudmar spočíval tiše
na pohovce, zakrývaje si tvář poduškou.
Nyní však pohlédli oba rychle, ke dveřím.
»Beato Marie! . . . Ano! . . . Ach, Beato Ma-
rie
>>C
ož nechápete? . . . Nevidíte to v mé tváři?«
Paní Mossová rozevřela náruč svou . . . »V nesko-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
