Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVIII. Moss začíná opět »mysliti«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 301 —
»Bohu díky, že to připouštíš, tatínku.«
»Nejednáš dobře, dítě, že za útrapy otce svého
Bohu děkuješ. Myslím, že by ti lépe slušelo, kdybys
mne litovala.*
»Bozuměj mi dobře, tatínku. Bylo to zajisté so-
bectví blaživé, směla-li jsem mysliti, že jsi se tak
v e l i c e obával, abys neztratil Konvalinku svou. Ale
pak musím ještě dodati: Bohu díky za utrpení samo.
Padá na srdce jako rosa blahodárná a cim je m ír-
ným a jem ným .«
»Bylo by mně velmi milé, dcero, kdyby utrpení
takto bylo působilo na tebe. Ale když nás zármutek
opustil, nemusíme již zbytečně nankati a recniti,
musíme se naopak snažiti, abychom zaPon™ li ^
možná nejdříve na všecky nepříjemnosti. Myslím,
že to není ani vůlí ani úmyslem Pane, abychom stale
vzpomínali věcí minulých; mamě naopak hlavy
vzpřím iti a pomyslili, že jest dnes sice pošmourno,
zítra však že může býtí opět jasno.«
Em ilie a Thorborg, které seděly .W0
^ 1 ^
pohlédly na sebe, jako by chtěly říci.
něco méně dobrého.«
M ája neodpovídala, pohlédla
skon tak vroucí, že se s t a r ý muz c iti
celým proudem něžnosti její.
»TTm lim ... h m . . . dítě!«
»Ach,’ drahý tatínku! Zapomeňme nym na vše-
cko, co by nebylo láskou a eho - »ni-
M ája položila ruku svou nežne m ^ ■1i.. ’nyní Přála
kdy jsem tě nemilovala tak on z co..
bych si, abychom se stali # s1
f stn^ ^ ^ 0U Z
lých skalisk. Bůh nám byl velmi milosti .
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
