Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVIII. Moss začíná opět »mysliti«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 303 —
»Toť zvláštní otázka, dcero! Což to není dávným
způsobem, že se ženich uchází o nevěstu? Nežádáš
přece, abych tebe jemu nabízel po druhé’?«
»Bože m ůj, kdybych ti jenom směla věřili ? Ni-
koli však, máš nějaké tajné záměry! Kdybys to my-
slil zcela poctivě, tatínku, ušetřil bys Grudmarovi
v neobemezené moci sv é...«
» ... snad nam áhání, aby se o tebe ucházel? Ni-
koli, to neučiním! Méně ani žádati nemohu.«
»Nežádáš-li více, tatínku, bude věc tato odbyta,
jakmile se Gudmar vrátí.«
»A zasnoubení budeme slaviti ještě dnes večer.
Konvalinko moje, — neboť požádá-li ode mne ruku
tvou, rozumí se samo, že dostojí slibu, který v úzkosti
své učinil, nepatří-li k tomu druhu lidí, kteří v čas
nouze slibují, čemu jakživi nemohou dostáti.«
»Probůh, co ti slíbil Gudmar, tatínku?^
»Jem nocit mně káže, abych na to zapomněl, dcero,
když se on sám na to nechce pamatovati. Alespoň
se mně jako otci nijak nesluší, abych mu to Připo-
mínal. Avšak čas ubíhá, a musím se skutečně di-
v iti...«
Jak mnohý pohled vyměnily za této rozmluvy
spolu Thorborg a Emilie, divíce a lekajíce se zároveň
prohnané této lsti a vychytralosti!
»Má-li kdo na světě právo, aby se divil, jsem to
jistě já, tatínku,* vpadla mu do řeči Mája. »Nikdo
mi neřekl, že ti Gudmar v zármutku svém neco
slíbil.« . .
»Aj, dítě, zní to právě tak, jako^ bys otci svému
úplně nedůvěřovala. Můžeš se ostatně sama ( t i k m ata
zoptati. Ale uvaž dobře, nežádám ničeho. Slovo pro-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
