Full resolution (JPEG) - On this page / på denna sida - Kniha šestá: Na rozcestí - XVIII. Moss začíná opět »mysliti«
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
Below is the raw OCR text
from the above scanned image.
Do you see an error? Proofread the page now!
Här nedan syns maskintolkade texten från faksimilbilden ovan.
Ser du något fel? Korrekturläs sidan nu!
This page has never been proofread. / Denna sida har aldrig korrekturlästs.
— 304 —
nesené v zápalu vášně jest věcí velmi lidskou, pro
kterou nikdo nemůže býti k soudu volán, a clice-li
je vzíti zpět, nemohu mu v tom brániti. Chtěl jsem
s tebou jenom sděliti, že mne dlouhé čekání již omr-
zelo, a že se přece konečně jednou chci dověděti,
smí-Ii se zde na svatbu pomýšleti čili nic.«
»Drahé přítelkyně,* ujala se Mája rychle slova,
oslyšela snad některá z vás, že by Gudinar byl v čase
největšího nebezpečí učinil výrok tak důležitý1
?*
^Neslyšela jsem ničeho,* odpovídala Emilie.
Thorborg však hluboce zbledla, pohlížejíc pro-
sebně na Máju.
Moss to pozoroval, a oči jeho zajiskřily jako za
doby dřívější. »Myslil* několikráte, že se Konvalinka
jeho musí spokojili s tím, že o n — otec její — chce
zapomenouti na všechen hněv, alé že nikdo nemůže
žádati ještě nečeho více.
»Drahý tatínku, pověz mi docela otevřeně, jak jsi
pojal slova Gudmárova.«
»Naléháš na mne tak, že ti to nemohu odříci;
s lidmi, kteří byli nedávno nemocni, musí se opatrně
zacházeti. Gudmar pravil v zoufalství svém: Ach,
proč jsem raději nepovolil, proč jsem se nestal ob-
chodníkem’? Nyní jest již pozdě, příliš pozdě! ... Obá-
val se tenkráte ovšem, že musíš zemříti.*
»A byl Gudmar jediný, tatínku, kdo v úzkosti a-
strachu rozséval takové ovoce lítosti’?«
»Věřil jsem mu,« odpovídal Moss, jako by ná-
mitky této ani nebyl slyšel, »věřil jsem mu tak, že
jsem ho objal — a Bůh ví, jaký nesmysl tlachal.*
»Podařilo se ti tedy uvésti celou záležitost tam,
kde byla před několika měsíci,* zvolala Mája, po-
<< prev. page << föreg. sida << >> nästa sida >> next page >>
